Pod drobnohledem

Historicky je to teprve nedávno, kdy vědci s objevem mikroskopu uviděli do té doby neznámý svět - svět uvnitř hmoty. Nejprve objevili buňky a zdálo se, že je to nejmenší možný útvar, který lze vidět. S dalším technickým rozvojem potom mohli objevit atom a opět se zdálo, že nic menšího už neexistuje. Pak se ale dokázali podívat dovnitř atomu a našli atomové jádro kolem něj obíhající elektrony. Vývoj šel ještě dál a vědci dokáží vidět ještě menší a menší částice...

Když si vezmeme například zmiňovaný atom. Uvnitř atomu je atomové jádro. Jádro samotné je asi 100 000 krát menší, než celý atom. Pokud toto jádro zvětšíme a podíváme dovnitř, objevíme protony a neutrony. Jsou od sebe tak daleko, že když bychom dva protony zvětšili do velikosti pomeranče, byly by od sebe vzdáleny jako dvě fotbalová hřiště. Tak moc je mezi nimi volného prostoru. Z tohoto modelu je zřejmé, že to, co jsme zvyklí vnímat jako pevnou hmotu, tvoří z 99,99999 prázdný prostor. A to, čemu jsme zyyklí věnovat tolik pozornosti, tvoří jen 0,000001. Ve skutečnosti, když se něčeho takzvaně dotýkáme, je tam ještě hodně volného prostoru.   

Díky tomu se dá snáze pochopit, jak je možné, že funguje něco jako Rekonektivní léčení. Svět, který vnímame jako pevný, je proměnlivý a prostupný. My existujeme v jakési bublině, kde známe 4 rozměry - výšku, šířku, hloubku a čtvrtý rozměr - čas. S rekonektivními frekvencemi vstupuje do naší bubliny enormní množství světla, energie a informací. S druhou osobou sdílíme společné pole a naše bublina se rozšiřuje a expanduje. Rekonektivní léčení se děje mimo omezení prostoru a času, v tu chvíli se prostě spojujeme s naší původní kvalitou a slaďujeme se s ní. Naše protony sdílí společně vytvořené pole a informace v něm, vzájemně se slaďují a přelaďují na vyšší vibraci, která více souvisí se zdravím. Zároveň s přísunem energie, informací a světla vzrůstá naše vědomí a my si více vzpomínáme na svou původní kvalitu.